Aktuality
15. 6. 2012
Long time no see, hah? Jediné, co svědomitě aktualizuji, je seznam
1001 filmů, co musíte vidět, než zemřete. Jsem totiž plně zaměstnána školou, psaním, filmy, nicneděláním, touláním se po lesích, zoufalstvím a nicneděláním. V mezičase jsem dostala krásné čestné uznání v Kutné Hoře nebo céčko ze svého prváckého klauzurního krátkometrážního scénáře. Hodně taky fotím a hodně jsem posedlá Kosťou, což mi způsobuje dost problémů. Momentálně pilně pracuji na celovečerní literární adaptaci knihy Hekaté a aktuálně taky naše katedra scenáristiky a dramaturgie na FAMU vydává sborník studentských povídek, kde moje Vídeň už dávno není spolu s texty mých spolužáků. Snad se mi povede aktualizovat básně, protože za poslední rok a půl se mi jich (díky Kosťovi) nahromadila pěkná řádka. A třeba taky nahraji některé části svých scénářů a zeptám se mého imaginárního obecenstva, co si o tom myslí.
18. 1. 2011
Už mám vlasy dlouhé skoro po pás a také jsem vydala knihu, takže všechny mé dětské sny jsou splněny. Po podrobnosti se koukněte do
otisků.
26. 9. 2010
Zítra se stěhuju na kolej.
To jen tak, abychom začali formálně a teď se mohli přesunout k osobnějším věcem. Inspirace, o které jsem mluvila, už vytryskla, ale nebylo to úplně psaním. Za poslední týden jsem vyfotila víc fotek než za dva roky předtím, alespoň co se nějakých těch umělečtějších ambic týče. O tom by se ovšem taky dalo pochybovat. Prostě mě to strašně baví a uhranula mi černobílá fotografie. A fotografování architektury. Ono to taky souvisí s tím stěhováním, protože to jaksi znamená, že vylétám z rodinného hnízda (opouštím rodné město) a tak dále, a tak dále. Na toto téma přidávám dvě básně (napsané ještě na soustředění),
v ohybech a
ruka bere. Zajímavé je na nic to, že pocity, které jsem do nich vstiskla, jsem vesměs pocítila až po jejich napsání a po návratu domů. Napsala jsem je v rozzářené náladě v lesích a až potom přišla městská facka. Vizuální vyjádření mé insipirace vypadá jinak,
takto. Strávila jsem ve svém rodném městě týden potulkami, psaním a přemýšlením a fotila si každý dům a každý kámen, co mi přišel do cesty. Technická kvalita fotografií je nijaká a navíc přístoj, kterým disponuji, nedisponuje zoomem (ale zase je lehký a dá se s ním snadno potulovat), nicméně alespoň můžu vymýšlet způsoby, jak z toho udělat přednost. Nevím, jak vy, ale já si ten týden užila a některé fotky se mi i vcelku líbí.
19. 9. 2010
Tak jsem zpátky z úvodního soustředění a trošku trpím pocitem, že by bylo dobré, kdybych taky něco uměla. Pozorovat tolik tvůrčích osobností na jednom místě při práci byl úžasný zážitek. Nejvíc se mi líbilo, když v den odjezdu asi třetina osazenstva, která byla schopna po poslední noci dojít na snídani, seděla polomrtvě v jídelně a mechanickými pohyby míchala své hořké čaje a horké kávy a do toho přišel správce areálu, energicky si promnul ruce a pravil: "Potřebuji čtyři statné muže, aby odnesli pramici z bazénu zpátky na řeku." Potom se mi ještě líbilo pár věcí, ale o těch se dozvíte až v okamžiku, kdy je zbásním, zprózuji nebo jinak zruším a potom připíchnu na nástěnku. Taky jsem byla na Ortenově Kutné Hoře, která byla básníky nějak méně zalidněna než loni, přesto jsem si odtamtud přinesla dojem, že bych chtěla být dobrý básník, jakkoliv těžké to je. Pro něco málo o Ortenovce spěchejte na
otisky, pro první deníkový záznam ze soustředění čtěte
zatímco jsem spala. Neznalé musím ovšem varovat, že není deník jako deník. Zkrátka a dobře, je to báseň.
19. 8. 2010
Já nevím, jak to dělám, že vždycky když se rozhodnu trochu aktualizovat stránky, že se trefím přesně po měsíci. Nicméně teď už předem vím, že přesně za měsíc, 19. 9. 2010, budu zrovna zpátky doma z adapťáku famáckých prváků. Radši to říkám teď, protože potom možná nebudu mocna slov. Nicméně k té dnešní aktualizaci... Povrtala jsem se tentokrát v básních. Některé jsem umazala, přidala jsem čtyři nové.
Čaj o páté,
podle klimtova gusta,
stehna staré ženy,
vertikální. A když jsem si tak prohlížela svůj archiv, dospěla jsem k názoru, že by to mohla být hotová sbírka.
19. 7. 2010
Po měsíci se vám znovu ozývám, abych oznámila, co se děje. Tamtu věc, co jsem psala, už jsem dopsala, a teď píšu nové věci. Poezii zanedbávám, protože mi přijde, že nemám dostatek citového pnutí, aby ze mě kanuly dobré verše. Proto se ve svých myšlenkách oddávám nové divadelní hře, která by měla být divná, značně odtržená do reality a svrchovaně naplněná osobními bouřemi. Dál pracuji na delším textu, který nazvu Splavy, to jest příběh několika lidí, ve kterém se prolínají charaktery zúčastněných s hudbou a šuměním vody v řece. Taky se mi v hlavě usídlila myšlenka na něco erotického, partnerského, fyziologického a vysoce poťouchlého, to bude nicméně běh na o dost delší trať než ty ostatní věci. Něco už mám hotové, můžete si přečíst Dámu v krámě, kterou poskytuji zde, a v Psím víně č. 52 byl publikován Cvičný název (více v
otiscích). Dočetla jsem soubor her Václava Havla, abych definitivně zjistila, že mám od něj nejraději Ztíženou možnost soustředění (♥♥♥) . Koupila jsem si knihu Radky Denemarkové Smrt, nebudeš se bát aneb příběh Petra Lébla. Lébl, to byla jistě fascinující osobnost, jím i knihou se nechám inspirovat. Poslouchám a miluji Traband a Jardu Svobodu. A to je asi tak vše, co jsem vám chtěla říct o jazzu.
18. 6. 2010
Už to začíná být trochu stereotypní. Znaků mi zbývá 10 522 (konec se blíží!). Nový
otisk, rozhovor pro Třebíčský deník. Asi bych tady měla říct, že označení jako nadaná scenáristka, nadějná a talentovaná, to si vymysleli oni, za to já nemůžu!
16. 6. 2010
Dnešní bilance: 25 554 znaků. A jedna z těch novějších básní, jak jsem tůhle slibovala.
vacatio legis
13. 6. 2010
Dnešní příspěvek se nebude příliš lišit od toho minulého. S potěšením a uspokojením mohu oznámit, že už mi zbývá napsat pouze 42 655 znaků a že přibyl další
otisk. Tentokrát je to druhé místo v soutěži Festivalu spisovatelů. Více už v těch otiscích. Nyní ovšem udělám něco revolučního, co jsem ještě nikdy neudělala, aspoň myslím. Doprovodím aktualitu obrázkem.
(zdroj: pwf.cz)
28. 5. 2010
Napsala jsem nějakou novou poezii, takže až mě to popadne, tak ji zveřejním. Jinak se teď spíš věnuju próze, momentálně mi zbývá ještě zhruba 121 124 znaků, co chci napsat, naštěstí je to i s mezerami. Musím uznat, že chvílemi jsem koketovala i s tím, že každou větu zakončím třemi tečkami, ale po chvíli to rozčiluje, já vím. Takže buďto vymyslím jiný způsob, jak podvádět, nebo to skutečně napíšu. No, a jinak jsem vám také přišla oznámit, že mám nový
otisk, rozhovor pro užitečný server Vašeliteratura.cz. Více v daném odkažišti, nicméně vám velice doporučuji, abyste na těch stránkách pročetli příspěvky Petra Měrky v literárním okénku. Je to sice takřka svéráz národního rybolovu, ale když mu člověk přijde na chuť - mlask! Navíc jeho přítelkyně vyrábí krásné šperky a spony do vlasů, ale to sem asi nepatří.
21. 5. 2010
Uf, teď vám to byla fuška. Za posledních čtrnáct dní se toho událo v mém životě docela dost, ale stejně vám jako první oznámím, že prostě miluju hudbu kapely Traband. Jestli je pravdivá, jako že je, moje teorie o tom, že funguju na hudbu jako na baterky, tak trabandité jsou samonabíjecí. Jejich nová deska-- ale nejen ona, prostě paráda. No a k těm dalším věcem: Úspěšně jsem absolvovala maturitní zkoušku (za pět) a navštívila Svět knihy 2010, kde byl prezentován almanach poezie, ve kterém jsem zastoupena (více v
otiscích). Nakonec jsem změnila design stránek spolu s fungováním. Dosud jsem na stránky cpala všechno, co jsem měla k dispozici, ale teď jsem to radikálně promazala a zbyly jakési "ukázky". Kdybyste tedy, zvláště v poezii, klikali na nějaké starší odkazy a ony vám nefungovaly, je to z tohoto důvodu. Nyní budu prezentovat ty
básně, které považuji za nejlepší, a s nimi ty, co jsou nejnovější. K těm momentálně patří tyto čtyři, které dosud nebyly zveřejněny:
přelévání,
píseň svobodě,
kroužení a
zátiší.
2. 5. 2010
Nový
otisk ve světě. Strávila jsem příjemný víkend v Hořovicích, absolvovala úžasný koncert a potěšující vyhlašování, ale stejně mám takzvané teenagerské depky! Protože "láska je strach z probuzení" a příští středu budu maturovat. Ale když už jsem v tom aktualizování, tak sem frknu i tři básně, co jsem v poslední době napsala.
Oči dítěte prosívají štěrk podél cesty,
nekomunikace,
othellovská emancipace.
28. 3. 2010
Nová malba. Původně měla být celomalovaná, ale druhou půlku
jsem tak zkazila, že jsem to málem vzteky roztrhala na kousky. Nakonec jsem se
ale ovládla, škaredou půlku odstřihla a dodělala ji experimentálně - koláží.
Nepřehlédněte.
26. 3. 2010
Vaše, pravda trochu nepravidelná, dávka emocí je opět tu.
Dagmar se stačí, seč může, aby se jí pěkně zorganizovaný pravidelný svět
neměnil, nicméně ten jí na to zvysoka kašle, a v místech dotyku a tření se tvoří
rány jdoucí hluboko pod povrch. Dagmar tyto rány pečlivě hlídá a veškerý mok,
který z nich prýští, chytá, formuje a formuluje a potom ho vydává za umění. Máme
tu tedy tři expresní básně (na nichž je zvednutá hormonální hladina zrovna pěkně
patrná):
křivky gaussových žen,
které můžeme směle nazývat reakcí na zprávy o globálním oteplování,
jaro, které můžeme směle nazývat reakcí na zprávy
o intimních životech lidských bytostí, a
přací
věty, které můžeme směle nazývat přepracováním starší básně motyka (jen tak
pro pamětníky) do více volné, více emo, verze. Také jsem napsala jakousi
experimentální povídku - v podstatě je to něco jako scénář k televiznímu skeči -
no já jsem si to nazvala "když Monty Pythoni přejedou na kole Daniila Ivanoviče
Charmse", ale oficiálně se to jmenuje
Dáma v
krámě. A taky je pár mých básní v novém Psím víně, což je zaznamenáno v
Otiscích.
8. 3. 2010
To umělecké pnutí, to je mi ale vrtoch. Jeden se po dlouhých
týdnech vysoce inspirativního strádání dostane do povalečské apatie, rozhodne se
jí využít k tomu, že zaspí spánkový deficit nervózního předchozího ponocování, a
tu ho máš! Ve dvě v noci báseň. Svrchovaně intimní, naivně vysněná, obrazně
popisná, nedějová a hlavně událá! Název jsem vymýšlela dlouho, nic jsem
nevymyslela, tak proto takhle.
momentka
3. 3. 2010
Po stu letech nová plastika -
V naději. Lidská těla jsou stejně
nejumělečtější (podle vzoru nejfotogeničtější). Prostě je ráda zobrazuji.
2. 3. 2010
Mé oblíbené, rozčílené kousek.
černá kronika a
pohlednice jinam. A vůbec, kecám,
hodím to sem všechno hned. Takže ještě
dva
obrazy ženy,
kocovina,
make tea not love,
láska/milování a
stromy.
1. 3. 2010
Mno, budeme tu mít docela nálož básní. Sama jsem to popsala takhle:
Moje láska je jedenáct básní ve třech hodinách, z nichž skoro žádná není o tobě, ale
nebýt tebe, nevznikne ani jedna.
Ale já vás budu šetřit a dávat je sem postupně. Dnes -
stroje. Kdyby něco, tak taky můžete prohlédnout
Otisky, protože jsem dosáhla svého zatím asi
největšího karierního úspěchu - moje divadelní hra byla nominovaná na Cenu
Alfréda Radoka 2009. Na slavnostním vyhlášení jsem se kolenem dotkla Vojty Dyka,
což byla informace, která lidi v mém okolí zajímala nejvíc, tak vám ji taky
říkám.
13. 2. 2010
Uf, ještě obraz.
A Kružík namaloval dámu s bičem a potom se zbláznil. Dotazy ohledně toho, kde je bič, bojkotuji.
A ještě děkuji Daniilu Ivanoviči Charmsovi, že takovou pěknou větu napsal.
12. 2. 2010
Obraz. Zase.
Exteriér.
7. 2. 2010
Obraz
Interiér.
6. 2. 2010
Máme tu dvě zprávy, z nichž jedna úzce souvisí s tou druhou. Tak za prvé jsem přijatá ke studiu FAMU na katedře scenáristiky a dramaturgie,
což znamená, že už se nemusím stresovat s vejškou a mám čas na psaní a malování,
a vůbec na co si zamanu. Protože je ze mě momentálně slaměná vdova, mohla jsem
celý večer vesele malovat a dokončit konečně obraz, na kterém jsem začala
pracovat ještě v minulém roce.
Lotova žena.
1. 2. 2010
Přituhuje, přituhuje. Venku, uvnitř, vlastně nikam se předtím
nedá zalézt. Představte si třeba, že se celý život bojíte lidí a najednou proti
jednomu stojíte na jezdících schodech a on vás šťouchá prstem do břicha. Nová
odrůda básní, které jsem souhrnně nazvala "
Muži díky".
Obsahuje prozatím tyto kousky:
pod lampou,
můj muž jan šerých,
pavoučnice,
nespecifikovatelný půst,
bez názvu,
muži díky. Tyto texty vznikaly v průběhu podzimu a zimy 2009/2010.
22. 1. 2010
Rozhodla jsem se, že zase něco změním a že hodně věcí smažu.
