Otisky ve světě

Literární soutěž Nadačního Fondu Cultura Bohemica

"Nadační fond Cultura Bohemica vyhlašuje soutěž rukopisů v oblasti prózy, tematicky zaměřené na věkovou skupinu čtenářů zhruba od 13 do 25 let. Očekáváme novely či povídkové knihy v rozsahu zhruba 150 normostran textu. ... Hlavní cenou je vydání vítězné knihy spolu se zajištěním distribučního servisu."
Takto znělo zadání. Poslala jsem svůj text a spolu s Janem Homanem (Giowanni Punto), Bohumilem Matějovským (Cesta do Nevady), Alešem Rezkem (Sobělživci) a Jaroslavem Žváčkem (Zbytečné složitosti) jsme byli vybráni z 35 příspěvků do finále. Strávili jsme vysoce příjemný listopadový víkend v Českém Krumlově, kde jsme mimo jiné absolvovali procházku se spisovatelkou Helenou Braunovou a vyslechli si od ní vyprávění o historii města a o paranormálních jevech, které jsou tam, zdá se, na denním pořádku. Na slavnostním galaodpoledni vystoupili patroni fondu Miroslav Paleček a Petr Bende a také byli kmotry vítězné knihy. Tou se stal můj rukopis A bez šály odešel, který mi jako cena rovnou vyšel u nakladatelství Růže.
    -stránky pořadatelského Nadačního fondu Cultura Bohemica- zde>>
    -stránky sponzorského nakladatelství Růže - zde>>
    -možnost zakoupit knihu v knihkupectví NeoLuxor- zde>>
    -možnost zakoupit knihu v knihkupectví Dům knihy- zde>>
    -možnost zakoupit knihu v knihkupectví Planeta knih- zde>>

17. ročník soutěže Ortenova Kutná Hora

Soutěž pro básníky do 22 let, kterým do uzávěrky nevyšla sbírka poezie. Přihlásila jsem svoje básně můj muž jan šerých, pod lampou, pavoučnice, nespecifikovatelný půst, stroje, pohlednice jinam, dva obrazy ženy, láska/milování, momentka a jaro. Zúčastnila jsem se vyhlášení výsledků a literárního semináře v rámci festivalu Ortenova Kutná Hora, který probíhal ve dnech 10. - 12. září 2010. Zajímavější to bylo o ten fakt, že jsem desátého měla "zápis spojený s počítačovým školením, neplánujte si proto na ten den žádnou další aktivitu", ale nakonec jsem se stihla zapsat, najít v Praze místo, kde jsem nikdy předtím nebyla, abych si tam nechala vyřídit průkaz, dojet do Kutné Hory, válet se dvě hodiny v parku a potom se zúčastnit vyhlášení.

Jako tradičně vyhlášení začínal recitační pořad z oceněných prací. Tentokrát to obstarali žáci zušky pod vedením paní Věry Slunéčkové, která recitovala všechny moje básně, jež byly do programu zařazeny. Čímž trochu napovídám, že patřím mezi oceněné. Nejprve bylo uděleno několik čestných ocenění, potom byla famfárami ohlášena třetí místa - slečna Sedláková a já (shodou okolností jsme byly obě oceněny i loni). A tím vyhlášení skončilo, protože jak prohlásila členka poroty Lenka Chytilová, poezie není atletika a tím pádem vždycky nemusí být někdo první. První a druhé místo tedy nebylo uděleno. Sborník vítězných prací Názvuky #17, letos v modrém, nejenže obsahuje všechny moje soutěžní básně, ale zároveň jsme dostali po deseti výtiscích, takže můžu víc rozdávat než při loňských pěti. Sobotní seminář proběhl tentokrát ve společném duchu, větší část diskuze proběhla mezi všemi a ne v tradičních skupinkách. Mimo jiné obsahoval již tradiční dohadování, jestli se lze naučit dobrému psaní a jakou roli v tom hraje talent a co to talent vlastně je. Navečer se konalo autorské čtení, kterého jsem se chtěla zúčastnit, ale protože jsem už druhý den musela vyrazit na úvodní famácké soustředění v jižních Čechách, odjela jsem z Kutné Hory už po obědě a čtení tak nestihla. I tak byl čas v Kutné Hoře velmi příjemný a ten další týden v lesích s filmaři rovněž, ale to už je na jiné povídání.

Psí víno číslo 52

Časopis pro současnou poezii. Tentokrát jsem do něj ovšem poslala svou prózu. Redakční kruh k otištění v čísle 52 (léto 2010) vybral text s názvem Cvičný název a potom úryvek z mé jiné, delší práce, který jsem pojmenovala O Sářině sebeuvědomění. V prozaické sekci mimo jiné najdete i texty Hynka Trojánka, který na podzim také nastupuje ke studiu scenáristiky a dramaturgie.
-stránky Psího vína, kde se nejspíš později časopis zjeví i v elektronické podobě - zde>>
-recenze čísla 52, ve které se objevuje i zmínka o Cvičném názvu - zde>>

Článek ve Třebíčském deníku, rozhovor

Kvůli umístění v soutěži o Cenu Waltera Sernera 2010 jsem se ocitla pod hledáčkem redaktora Třebíčského deníku. Tím byl shodou okolností Radek Blažek, který se v té samé soutěži umístil mezi dvaceti nejlepšími autory. Článek vyšel v tisku dne 15. června 2010.
- článek naskenovaný do .jpg najdete zde>>

Cena Waltera Sernera 2010

"Mezinárodní Festival spisovatelů Praha vyhlašuje další ročník literární soutěže pro mladé autory o nejlepší dosud nepublikovanou povídku, tentokrát ve spolupráci se společností Google. Soutěže se mohou zúčastnit studenti středních škol mladší jedenadvaceti let. Dosud nepublikované autorské povídky na téma ŽIVOT JE HLEDÁNÍ, ne delší než pět normostran, mohou zasílat do 1. května tohoto roku."

Tak znělo zadání. Někdy v průběhu května mi přišel mail, že jsem mezi 47 autory, kteří jsou zváni 9. 6. 2010 na slavnostní vyhlášení probíhající v Nové scéně Národního divadla v Praze. Tam bylo vyhlášeno sedmnáct oceněných finálových autorů a potom tři medailoví. Já jsem se svojí povídkou obsadila druhé místo a od poroty se mi dostalo krásného hodnocení, kterého si moc vážím.
    - video obsahující vyhlášení druhého místa a hodnocení poroty zde>>
    - video zahrnující celé vyhlášení (zdroj: stránky festivalu pwf.cz) zde>>
    - sborník dvaceti nejlepších povídek na Google Books zde>>
    - zpráva na stránkách Gymnázia Třebíč, které jsem reprezentovala zde>>
   - zpráva rádia Vltava ze dne 14. 6. 2010, obsahuje rozhovor se členkou poroty Olgou Stehlíkovou - stáhnout zde>>

Rozhovor pro server Vašeliteratura.cz

Kvůli vítězství v Hořovicích jsem byla poctěna asi prvním rozhovorem, co se mnou kdo dělal, když nepočítám ten mluvený po Kutné Hoře. Takže je to vlastně druhý rozhovor. Publikován byl 28. května 2010.
- rozhovor si můžete přečíst zde>>

Almanach ženské milostné poezie

Brněnské nakladatelství van Aspen vydalo ve spolupráci se spisovatelkou Sylvou Lauerovou v květnu roku 2010 almanach české ženské současné milostné poezie s názvem "Královny slz a ostružin". V almanachu se prezentuje 44 básnířek, já jsem jednou z nich (a mimochodem tou nejmladší). Z mých básní jsou publikovány "můj muž jan šerých", "pod lampou", "láska/milování", "křivky gaussových žen" a "dveře". Mě osobně nejvíc zaujaly práce Kateřiny Rudčenkové, Jany Jiráskové a Zory Šimůnkové, ale jelikož má almanach kolem pěti set šedesáti stran, čeká na mě ještě dost objevování.
-stránky nakladatelství - zde>>
-možnost objednat almanach v knihkupectví Kosmas - zde>>

Hořovice Václava Hraběte

"Literární soutěž v oboru prózy, poezie a publicistiky pro každého ve věku 14 až 25 let, kdo dosud nikde knižně nepublikoval. Vyhlášení soutěže 1x za 2 roky, (vždy v prosinci lichého roku). Vyhlášení vítězů s programem vždy na přelomu dubna a května roku následujícího." Tak to stojí v oficiálních materiálech spojených se soutěží a festivalem. Já přihlásila svoje práce do všech kategorií a v měsíci dubnu mi bylo emailem oznámeno, že moje práce se umístily na prvních deseti místech ve všech kategoriích.

Vyhlášení se konalo 1. 5. 2010 v Hořovicích a předcházel mu naprosto famózní koncert skupiny Traband (30. 4. 2010 večer). Jelikož jsem se připravovala na maturitu, tak jsem se jiných festivalových aktivit nezúčastnila. Vyhlášení bylo spojeno se čtením úryvků z některých vítězných prací a také křestem monografie Klíč k zámku jednoho Hraběte Blanky Kalenské-Křížové. Ten probíhal velmi specificky - každá z přítomných dívek knížku políbila. Sborník s vítěznými pracemi byl dán k dispozici již před začátkem vyhlašování a tak jsem mohla býti svědkem toho, jak básník Jan Těsnohlídek prohlíží seznam oceněných a říká: "Dagmar Pokorná, Dagmar Pokorná, to mi něco říká." Větší radost jsem snad měla jenom v okamžiku, když jsem se dozvěděla, že básnířka Kateřina Rudčenková zná moje dílo. Druhá radost toho večera následovala - byla jsem oceněna prvním místem v oboru próza (za povídku Jak je důležité míti Filipa). Ačkoliv podle slova poroty uvedeného ve sborníku jsem získala dojem, že to byla spíš z nouze ctnost, že byl letošní prozaický ročník spíš "nuda".
-reportáž České televize - zde>>
-zpráva na stránkách Berounského deníku - zde>>

Host 4/2010

Měsíčník pro literaturu a čtenáře. V dubnovém čísle roku 2010 v rubrice Hostinec redaktor Ladislav Zedník vybral k otištění dvě moje básně (pavoučnice a nespecifikovatelný půst) a zbytek zaslané kolekce okomentoval takto: "Dagmar Pokorná z Třebíče, vaše verše jsou co do kvality dost nevyrovnané. Dokážete napsat silný soudružný text (jako třeba "nespecifikovatelný půst"), jindy však utratíte všechnu sílu a podstatnost sdělení v přílišné povídavosti (mluvím především o dlouhém cyklu "muži díky")."
-stránky časopisu Host - zde>>
-možnost objednat časopis v knihkupectví Kosmas - zde>>

Psí víno číslo 51

Časopis pro současnou poezii. V čísle 51, které vyšlo na jaře roku 2010, jsou obsaženy i čtyři moje básně - muži díky, můj muž jan šerých, nespecifikovatelný půst a perpartes.
-stránky Psího vína, kde se nejspíš později časopis zjeví i v elektronické podobě - zde>>

Ceny Alfréda Radoka 2009

Moje "tragikomedie osudu" V sobotu bude sedmnáctého byla v osmnáctém ročníku anonymní dramatické soutěže u příležitosti udělování divadelních cen českých kritiků nominována do finále jako jeden z pěti textů. Nejsem si tím na sto procent jistá, ale tyto ceny představují nejvyšší a nejhodnotnější ocenění, jakého u nás dramatik může dosáhnout. V den vyhlášení jsem přespávala v Praze, ale místo spaní jsem psala a myslím si, že minimálně čtyři básně jsou zatraceně dobré. Byl to tedy plodný den.
-zpráva na stránkách agentury zařizující soutěž - zde>>
-zpráva o nominacích na mediafax.cz - zde>>

FAMU - KDS

Nevím, co je tohle vlastně za otisk, ale stejně to tady zveřejním, páč se kvůli tomu pýřím už čtvrtý den. Jsem přijata ke studiu na katedře scenáristiky a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.

"O cenu Jana Zahradníčka"

Tato soutěž má tak pěknou anotaci, že cituji přímo z letáčku: "Evropská akdemie pro demokracii vyhlašuje pod záštitou ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ondřeje Lišky
a ministra kultury Václava Jehličky Literární soutěž o Vysočině - POEZIE “O cenu Jana Zahradníčka”. Garantem soutěže je předseda EAD Jan Kasal. Soutěž je určena pro studenty středních a vyšších odborných škol kraje Vysočina. Téma: Vysočina - můj domov." Zároveň byla vyhlášena i soutěž "O cenu Jakuba Demla" v kategorii próza. Já jsem přihlásila svoji báseň Bloudění do poetického oddílu.

Vyhlášení se konalo 12. 10. 2009 ve Žďáře nad Sázavou. A nyní, všimněte si, za účasti ministr akultury ČR prof. Václav Riedelbaucha a dalších regionálních i celorepublikových politiků. Já jsem obsadila třetí místo společně s dalším básníkem, jehož jméno jsem nezachytila a nikde se už dál neuvádí. Co mi trochu vadí je ten fakt, že kromě vítězných děl, která autoři bezprostředně po vyhlášení četli, nebyly nijak prezentovány ostatní oceněné texty. To mě mrzí, protože bych si ráda přečetla, jak se s daným zadáním poprali ostatní literáti. Myslím si, když dle slov pana Kasala šlo o snahu podpořit kulturní a zejména literární život na Vysočině, že by nebylo od věci vydat třeba malonákladově alespoň sborník vítězných prací.
-zpráva o soutěži v Třebíčském deníku - zde>>
-zpráva o soutěži na vysočina-news.cz - zde>>

Psí víno číslo 49

Časopis pro současnou poezii. V čísle 49, které vyšlo na podzim roku 2009, je obsaženo i pět mých básní - Její manžel ještě žije, Prodám byt zn. vanu vypusťte sami, Sibyla si zavazuje botu levou rukou, Svitem lamp se derou slova, Záh(r)ada.
-stránky Psího vína, kde se nejspíš později časopis zjeví i v elektronické podobě - zde>>

16. ročník soutěže Ortenova Kutná Hora

Soutěž pro básníky do 22 let, kterým do uzávěrky nevyšla sbírka poezie. Přihlásila jsem svoje básně Splavy, Prodám byt zn. vanu vypusťte sami, Byli jsme si navzájem ukradeni a Svitem lamp se derou slova. Zúčastnila jsem se vyhlášení výsledků a literárního semináře v rámci festivalu Ortenova Kutná Hora, který probíhal ve dnech 4. - 6. září 2009.

Ceremoniál byl zahájen přednesem vítězných básní. Jako úplně první zazněla moje báseň Splavy. V tom okamžiku jsem si říkala, že snad ani není možné, že jsem to napsala já. Recitační pořad byl rovněž ukončen jednou z mých básní, Byli jsme si navzájem ukradeni. Oba performátoři recitovali básně přesně tím způsobem, jakým jsem je já procítila při psaní. Vyhlášení přineslo další otřes. Spolu s další básnířkou jsem se umístila na druhém místě. První místo nebylo uděleno. Všechny moje soutěžní básně byly zahrnuty do sborníku vítězných prací Názvuky #16. Když jsem požádala předsedu odborné poroty pana Rudolfa Matyse, aby zkritizoval moje básně, krátce si je prohlédl a potom mi řekl, že se mu líbí. Nerada se chvástám, ale to byl příjemný pocit.
- zpráva rádia Vltava ze dne 7. 9. 2009, obsahuje i rozhovor se mnou - stáhnout zde>>
- zhodnocení festivalu ve zprávě Kutnohorského deníku - zde>>