Daniil musí pracovat

Jednoho dne vstala, odešla na toaletu, usadila se na mísu a zrcadlo před ní ožilo, místo aby jí ukázalo její prázdný pohled plný tmy. Včera jste měla začít menstruovat, řeklo jí a ukázalo několik barevných kalendářů a grafů. Odchylka v normě. Návštěva lékaře není nutná.
Při slově návštěva dívce zatrnulo v zubech, při slově lékaře jí zatrnulo v podbřišku. Potom si natáhla kalhotky a v tichém šumu splachování zaniklo cvaknutí dveří.
Před dvěma dny jste měla začít menstruovat, promluvilo zrcadlo dalšího dne, když našlo Darju s hlavou složenou v dlaních. Lokty měla na kolenou, hezky jeden na jednom, druhý na druhém. Třetí den sklapneš, myslela si.
Takhle si asi dva týdny povídala každé ráno se zrcadlem a každé ráno byla odchylka v normě. Jistěže, proč by také nebyla, je to normální, že je to nepravidelné, nejsme stroje. Myslela na to neustále, na tváři stejně zachmuřený výraz jako když seděla na okně ústavu.
Daniila našla v kuchyni. Z pusy mu trčela tyčinka dětského lízátka. Žárovka z otevřené lednice prozařovala jeho rozcuchané vlasy. Asi pracoval, pár dní ho neviděla, tričko neměl zmačkané. Měla nutkavý pocit, že by mu to měla říct, koneckonců za ni zodpovídá.
Protáhla se kolem něj, aby si vzala mléko, zavadila při tom o něj holými stehny, chodili po bytě oba jenom v tričku jako neandrtálci z doby tričkové. Pro ni sálal náruživým žárem, pro sebe byl chudokrevný jako Nosferatu. Posadila se na židli, kolena složila pod bradu, tričko si přetáhla až pod zadek a zachytila okraje prsty u nohou, aby se nevyhrnuly. Odšroubovala víčko, pila rovnou z krabice.
„Zabilas někoho?“ zeptal se on a posunul dózu s hořčicí do zákrytu za kečup. Cítil, že na něj kouká, věděl, že sama mluvit nezačne.
„Možná omylem,“ odpověděla okamžitě, aniž by tušila, o čem se mluví. Proč se ptáš, přece víš, že k vraždění bych nikdy nenašla odvahu.
„Výborně. V tom případě musím jít pracovat.“ Přehodil tyčku lízátka z jednoho koutku úst do druhého a odešel. „A máš tam psaní.“
Darja se vrhla po červené obálce na obrazovce. Zpráva ohledně svěřené osoby. Zobrazit zprávu? Ano. Autorizace. 1519912917. Dech se jí trochu krátil. Věc: osoba svěřená do péče a tak dále, spousta čísel, zpráva je informační, neodpovídejte, ještě nikdy jí záhlaví nepřipadalo tak dlouhé a ještě nikdy ho nepročítala tak důsledně z obavy, co spatří pod ním.
Se prosím dostaví ke zdravotní prohlídce…
Smazat zprávu? Ano. Zpráva smazána.
Darja odešla do skleníku.
I když šla po šipkách, přece v jednu chvíli zjistila, že se vrací zpátky k východu z polikliniky, místo aby směřovala k ordinaci. Nechala se tedy vést davem gravidních kamarádek, ale bylo jí z toho úzko. Čekárna byla sterilně bílá, ordinace už mlžně šedá. To bylo asi tím, že se jí motala hlava. Seděla na křesle a pozorovala světelný kruh u stropu. Moc ráda by si s tím promluvila, ale bylo tam až moc ticho.
„Byla jste těhotná,“ řekl jí doktor. „Ale už nejste.“
To ne. Prosím, to ne.
„Víte, co to znamená?“
Nepřikývla, ale věděla, sestra jí dala náplast na ruku.
„Nenahlásila jste, že chcete dítě, čili došlo k aplikaci protilátek. Není přece možné, aby se množil kdo chce kdy chce, to jistě chápete. Nevěděla jste to, protože jste tu ještě nebyla. Jak je to vůbec možné? Kdo je váš zástupce, napíšeme mu zprávu. Podle zákona byste už dva roky měla být u nás nahlášená na pravidelné prohlídky. Nemusíte si hlídat termíny, budou vám chodit avíza. Sestra to zařídí. Nashledanou.“