Umučení Krista
2004
The Passion of the Christ
režie, scénář: Mel Gibson
hrají: James Caviezel, Maia Morgenstern, Monica Bellucci
Tomu se snad ani nedá věřit. Snad hned už od prvních minut jsem si říkala, jak musím napsat systematicky rozlícený a nespokojený komentář. Předně vůbec nechápu smysl celého tohoto "Spektáklu spektáklů". Pokud měl pravdivě zobrazit utrpení Ježíše Krista, potom nechápu, proč obsahuje tolik blbostí. Ano, teď mluvím o tom slavném sešvihání důtkami s vpletenými kovovými háčky. Díky snaživému římskému exekutorovi, jež nám nástroj pěkně předvedl na dřevě, si myslím, že kdyby ho tímto instrumentem opravdu ztřískali s takovým nasazením, jak je nám to podáváno, háčky by z těla vytrhávaly nejen kůži, ale i maso a potažmo části vnitřních orgánů, zvláště co se týče zásahů na hlavu a potom na břicho, to bez diskuze. Následná smrt by byla mnohem rychlejší a ušetřila by nás (ó Bóže) dalších momentů filmu. Další krávovina - Ježíš (pravděpodobně, musím se kát) na Golgotu nevlekl celý kříž, nýbrž jen to příčné břevno, stejně jako jeho souputníci, tak proč mu tenhle "opravdový" filmodokument opět vkládá na záda celé to velké T? Kapitutální krávovina - kdyby ho ke kříži přitloukli hřeby za ruce tím způsobem, jakým to bylo ukázáno, dlaně by tíhu těla nevydržely, celý Kristus by se nám vytrhl a na všech krucifixech by potom zaujal mnohem neuctivější pózu. Mele, viděl jsi někdy Turínské plátno? I tam má Ježíš přece stopy po hřebech na zápěstí, ne na dlaních! A teď si trochu zapomlouvám po filmařské stránce - Caviezela ne! Sice celou dobu jenom vříská a pláče, ale nijak sympatický či charismatický u toho opravdu není, mé feministické cítění zase pobuřuje plochá role žen ve filmu, které jen heroicky pláčou a polepšují se díky léčivé síle mužů (na druhou stranu si uvědomuji, že tento fakt je tak trochu fakt, zvlášť historicky, ale stejně mě to štve). Jinak mám celkově problém s tím, že (kromě snad Satana) jsou herci silně nevýrazní a občas i dost přehrávají (Barabáš, Jidáš). Co se týče hudby, ta je mdlá a neoslovující, takže při zpětném pohledu skutečně nevidím vůbec nic, kvůli čemu by stálo se na ten film dívat nebo ho vůbec točit. O tom, že mě ani filozofie vystavěná na potocích krve a bezmezném neuvažovacím fanatismu neoslovila, radši ani nemluvím.
(viděno 25. 3. 2008)
